T. J. Sokol Jičín je nejstarší organizací v našem městě. Byla založena 5.11.1862 a byla v pořadí čtvrtou sokolskou jednotou po vzoru Sokola Pražského. Po něm následovala Jaroměř, Nová Paka, Kutná Hora a Jičín. Sokolskou myšlenku přinesli do Jičína vysokoškolští studenti, kteří přijeli v r. 1862 z Prahy domů na prázdniny. Myšlenka se ujala, byl ustanoven výbor a vybráni cvičitelé. Začátky byly velmi těžké, cvičilo se venku, ale obětavě s vlasteneckým uvědoměním a nadšením.
Pořádaly se výlety do blízkého okolí, kde se sokolové scházeli se členy ostatních jednot a již tehdy se cvičení zaměřovalo na prvky atletiky – závody v běhu, skok vysoký, skok daleký. Začínalo se se 100 členy, kteří se svým neochvějným vlastenectvím, pěstováním tělesné zdatnosti, ukázněnosti a s morálním kodexem byli zářným příkladem morálně pevných osobností po vzoru zakladatelů Sokola Dr. Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera.
K největšímu rozkvětu Sokola u nás došlo v r. 1870, kdy jednota měla již svůj prapor, který byl vysvěcen vlastencem, spisovatelem a libuňským děkanem p. Antonínem Markem dne 28.června za účasti 40 000 osob. V průvodu bylo zastoupeno 30 sokolských jednot se 700 členy, jízdy na koních a mnoho dalších spolků. V r. 1882, kdy se konal
I. Všesokolský slet v Praze, byla zastoupena i naše sokolská jednota Jičín pod názvem župy Čížkovy, podle starosty Sokola Pražského, který se narodil v Křelině u Jičína.
Velké úsilí vynaložili sokolové při shánění finanční pomoci na výstavbu sokolovny, aby měli cvičenci kde cvičit. Byly pořádány sbírky, tomboly a po sedmi letech intenzivní práce a obětavého úsilí byla v r. 1895 dokončena stavba sokolovny pod vedením stavitele br. Antonína Holečka v hodnotě 35 tis. zlatých. Sokolská základna se rozrůstala, a tak se čtvrtého Všesokolského sletu v Praze v r. 1901 zúčastnilo z naší jednoty přes 100 cvičenců. Cvičilo se i na sletu v Ostravě i dalších místech.
Slibně se rozvíjející činnost Sokola přerušila v r. 1914 první světová válka, ve které padli 3 bratři naší tělocvičné jednoty. Z tělocvičny se stal vojenský lazaret a nakonec 5. ledna 1916 byla Česká obec sokolská úředně rozpuštěna. Nesmíme zapomenout, že sokolové měli nesmírnou zásluhu o organizaci, disciplínu a úspěchy čs. legií, které přispěly ke vzniku demokratické čsl. republiky. Teprve 28.října 1918 vznikem samostatného státu se činnost opět obnovila. Bylo vybudováno letní cvičiště, které bylo pojmenováno na počest nového starosty br. Matějky – Matějkovo cvičiště.
Počet cvičenců narůstal až do výše kolem 2.000 členů. Vzrůstala sokolská i kulturní činnost. V r. 1925 bylo založeno loutkové divadlo. Sokolové se zúčastňovali sokolských sletů na Slovensku, v tehdejší Jugoslávii, cvičilo se v Lublani i v Bělehradě. Tento velký rozkvět sokolstva skončil příchodem fašismu, když ještě předtím se v r. 1938 konal slavný a nezapomenutelný X. všesokolský slet, který se stal velkou manifestací připravenosti našich obyvatel k obraně vlasti proti Hitlerovi. Zvláště skladba mužů nazvaná „Přísaha republice“ se stala legendou. Přišla však druhá likvidace Sokola. Už 1.září 1939 bylo mnoho sokolů odvezeno do Německa jako rukojmí, mnoho jich padlo. Takto skončil i život vzorného náčelníka župy, vlastence br. Josefa Bergra, podle kterého je nyní pojmenována naše župa.
Po skončení II. světové války v květnu 1945 byla již po třetí obnovena činnost Sokola v radostné atmosféře, že nejhroznější a nejkrutější období pro Sokol již skončilo. Sokol vždy sloužil národu, chtěl rozvíjet Tyršovy myšlenky, vychovávat hrdé a statečné lidi, kteří svým příkladem dovedou nadchnout ostatní k tvůrčímu a zdravému způsobu života.
Jičínská jednota měla v r. 1947 již 985 členů mimo mládež, což neměl žádný spolek u nás. V Praze se plánoval XI. všesokolský slet na léto 1948. Konaly se velké přípravy, avšak přišel 25. únor 1948, kdy všichni tušili špatnou budoucnost Sokola. Slet v červenci byl velkolepý a průvod Prahou se stal manifestací odporu sokolstva i veřejnosti proti komunistickému nátlaku.
Poté došlo k úplné likvidaci Sokola, protože totalitní režim viděl v Sokolu mocnou sílu národa prodchnutou vlastenectvím. Byl zabrán veškerý sokolský majetek, ten byl převeden na jiné nástupnické organizace. Zbytek členů Sokola přechází do jiných organizací a tím byla zpřetrhaná nit nástupců sokolstva.
Po listopadu 1989 i přes všechny oběti nebyli sokolové zdeptáni ani zlomeni a nejenže pokračují v samotném cvičení, ale snaží se o obnovu podstaty sokolského hnutí včetně morálních prvků vlastenectví a kulturních hodnot. Svědčí o tom i návštěvnost sokolských sletů v r.1994, 2000 i posledního XIV. Všesokolského sletu v Praze, kterého se zúčastnilo z naší jednoty 101 cvičenců. Na župním sletu, který máme jistě všichni v živé paměti, cvičilo na našem Matějkově cvičišti přes 800 cvičenců župy Jičínské Bergerovy.
Nyní má naše tělocvičná jednota přes 500 členů, kteří cvičí ve 24 oddílech. Cvičení rodičů s dětmi ve věku od 1 do 3 let, které je zaměřeno na psychomotoriku dětí, navštěvuje okolo 55 cvičenců a cvičí ve třech cvičebních hodinách. Oddíl starších žen včetně zdravotního tělocviku čítá 84 cvičenek, chodí cvičit 3x týdně a jejich počet stále vzrůstá. K nim se řadí přispívající členové s počtem 45, takže tato nejpočetnější skupina má již dnes 129 členů. Cvičí u nás předškolní mládež, žactvo, dorostenky s aerobikem, ženy, dále gymnasté, joga, muži, a oddíly házené, odbíjené basketu i nohejbalu. V poslední době se přidaly ještě oddíly frisbee a karate. Ženy pravidelně pořádají pro své členy turistické výlety a zájezdy. Každoročně, letos již po osmé pořádá naše jednota Sokolské šibřinky s bohatým programem, spolu s župou organizuje běh naděje (dříve běh Terryho Foxe), zapojuje se do kulturních i ostatních akcí pořádaných jinými organizacemi i Městem, jako např. Jičín – město pohádky.
Členové minulých výborů i nynějšího se snaží nejen o návrat, ale i o vylepšení a zhodnocení našeho majetku, aby sloužil ke spokojenosti cvičících a mohl se tak srovnávat s rychle se zvelebujícími cvičebními prostorami a areály jiných sportovních organizací.
Věříme, že řady cvičících se budou i nadále rozšiřovat, neboť u nás cvičíme s moderním náčiním, vylepšujeme cvičební prostředí, aby se u nás cvičencům líbilo. Cvičenci u nás neplatí horentní částky za pronajímání hal a sportovišť . Máme výborné cvičitele, kteří na vysoké úrovni vedou jak dospělé cvičence, tak i mládež a děti k všestranné zdatnosti.
Řídíme se i nadále Tyršovým heslem „v zdravém těle zdravý duch“ – tím chci naznačit, že sokolové mají mladého ducha, nadšení pro cvičení a toto vše nás vede k tomu, že nestagnujeme, cvičíme v sokolském kolektivu pro zdraví a pro radost. To vše chceme předávat dalším, aby myšlenka Tyršova hesla nikdy nezanikla.
Zpracovala: Blažena Bohuňovská